Snowflake children, generace Z, alfa, covidové děti… Ať to pojmenujeme jakkoliv, jedním ze společných jmenovatelů dnešní doby je narůstající počet dětí, které trápí smutek, nejistota, strachy a pocity, kterým často nerozumí, nebo dokonce úzkosti či panika. Mnoho rodin tak prochází obdobím nejistoty, zoufalství a hledání odpovědí na otázku: „Co se děje s mým dítětem a jak mu mohu pomoci?“ Školy často nemají prostředky ani personální kapacitu nabídnout dětem individuální podporu. Čekací lhůty u odborníků jsou dlouhé. Pokud k tomu přidáme akutní nedostatek dětských psychologů a psychiatrů, kterému v posledních letech čelíme, vzniká situace, která se může jevit dost nešťastně, až bezvýchodně. Ráda bych se zaměřila na první kroky, které můžeme udělat doma, v rodině, každý den.
Rodiče a rodina jsou tím základním a prvním krokem k řešení. Jsou klíčovým faktorem v tom, jak se dítě s úzkostí, potažmo se všemi svými pocity, naučí pracovat. Děti napodobují to, co vidí. Pokud rodič otevřeně bojuje se stresem, nebo si říká o pomoc, dítě se učí totéž.
Buďte přítomní a vnímaví
Nechte dítě mluvit, poslouchejte ho bez přerušování a hlavně bez hodnocení. Najděte si každý den alespoň pár minut, kdy bude mít dítě naší výlučnou pozornost, udržujte oční kontakt, zajímejte se.
✅ „Připadáš mi dnes nějaký zamyšlený. Chceš mi říct, co se dneska ve škole stalo?“
Normalizujte emoce
Dejte najevo, že strach, smutek i úzkost jsou přirozené emoce. Dejte jeho emoci důležitost, ale zároveň nepropadejte zoufalství s dítětem.
✅ „Vidím, že tě to trápí. Je v pořádku cítit se takhle smutně.“
Nezlehčujte jeho obavy
(„To nic není“, „Nebuď trapný“). Dejte mu najevo, že jeho pocity berete vážně. Nebagatelizujte.
✅ „Vidím, že máš strach. Můžeš mi o tom povědět víc?“
Učte dítě pojmenovávat emoce
Děti potřebují slovník pro své pocity. Zároveň se nejvíce učí nápodobou právě od rodičů. Mluvte o svých emocích otevřeně – klidně i na příkladech z vašeho dne.
✅ „Dnes jsem byla hrozně nervózní z prezentace v práci. Pomohlo mi si to předem natrénovat s kolegyní.“
Connection before correction
Tedy nejprve napojení, až potom řešení nebo poučení. Tento přístup pomáhá dětem zklidnit se, otevřít se a být víc ochotné spolupracovat.
Podporujte úsilí, ne jen dosažený výsledek.
✅ „Líbí se mi, jak ses snažil!“
Budujte rutinu a bezpečí.
Pravidelný režim, předvídatelné a srozumitelné situace a láskyplné zázemí pomáhají snižovat stres. Dítě potřebuje jistotu, že má někoho, na koho se může spolehnout.
Podporujte pohyb a práci s tělem
Sport, chůze, tanec, jóga, ale i dýchací techniky pomáhají regulovat emoce, jakýkoliv pohyb se počítá.
Dopřejte dítěti prostor ke klidu
Méně je někdy více. I děti potřebují „nicnedělání“. Často máme pocit, že veškerý čas našich dětí musí být strukturovaný a řízený. Není to tak. Dopřejme dětem i možnost jen tak být a odpočinout si od činnosti a podnětů.
Hledejte odborníka, ale nečekejte pasivně
I vy doma můžete změnit mnohé. Rodičovská role má obrovskou sílu.
Nezapomínejte na sebe a na svoje zdroje
Rodič musí v první řadě ošetřit sebe, to znamená být najedený, vyspalý, odpočinutý, aby mohl být oporou. Těžko zvládáme nést svůj stres, natož pomoci dětem s jejich zátěží, když jsme vyčerpaní. Je třeba myslet i na prostor a čas pro sebe.
Mějte ale na paměti: úzkost u dětí není rozmar ani přechodná nálada – je to vážný a komplexní stav, který může výrazně ovlivnit každodenní život dítěte i celé rodiny. Často se neprojevuje jen smutkem, ale i podrážděností, stažeností, nechutí ke škole nebo tělesnými obtížemi. Je důležité si uvědomit, že říct si o pomoc není projev slabosti, ale zodpovědnosti – nikdo z nás nemusí zvládat všechno sám. Každý jsme odborníkem na něco jiného a je naprosto v pořádku obrátit se na psychologa, lékaře nebo jiného specialistu, pokud máme pocit, že naše síly nestačí. Přesto má každá, i malá změna v našem přístupu smysl. Když zlepšíme způsob, jak spolu doma mluvíme, když vytváříme klidnější atmosféru, nastavíme jasnější režim nebo se lépe staráme o sebe jako rodiče, dítě to vnímá. Možná to není jednoduché – ale rozhodně to není marné. Každý krok se počítá.
